Chlapi alias rytíři na bílém koni..

 Děkuji paní Karle Řápkové,která mě nazvala naivní.. Inspirovala mě k napsání příběhu,který se mi stal před pár dny..Nevím,jestli to co jsem prožila způsobila má naivita,nebo jen obyčejná slušnost a víra v dobré konce..

Jednoho chladného nedělního večera  jsem vyšla ven se svým malým synkem, spěchajíce pro toho staršího,který se právě vracel z cest..Byla už tma a chtělo se nám  spát..Málo se jsem oblékla,ale utěšovala se tím,že si v autě zatopíme..Rychle jsme s maličkým nasedli do auta..Jeli jsme opět na poslední chvíli.Nastartovala jsem.Topení začalo hučet,světla blikla a pak nic...

Popojela jsem o malý kousek,tedy spíše couvla..Dál to nešlo..Kolo bylo úplně bokem a já svým autem zablokovala průjezd na naprosto plném parkovišti..Zabírala  jsem částí vozu i parkovací místo pro handicapované,vedle kterého jsem původně stála..Vyšla jsem ven, koukala rosvíceným mobilem co se vlastně stalo.Viděla jsem jen kolo vybočené z pod auta a dál už nic..

Musela jsem rychle přemýšlet..parkoviště se pomalu plnilo nedočkavci, kteří kvůli mě museli couvat zpět..Starší syn měl za chvíli přijet autobusem a myšlenky na to,že půjde sám ztemnělým městem mě zrovna moc neuklidnily..Vědela jsem,že ho nestihneme..Volala jsem mu a vylíčila celou situaci..Ve svých 12 letech mě naprosto v klidu uzemnil větou "mami neboj já to vyřeším,nestarej se"..

Druhý, kdo mě napadl,byl paradoxně můj bývalý muž,protože před chvílí právě zde přivezl našeho synka a má poblíž rodiče..Občas k nim chodí posedět...Když jsem mu však řekla, proč volám a o co se jedná,jeho nezájem mě opět tak odradil,že jsem raději zavěsila...Každopádně asi poprvé jsem na něj nebyla naštvaná,ani jsem se nerozplakala,jak tomu mnohdy bývalo,když mi odmítl jakoukoli pomoc...Hlavou mi  prolétlo jen "ach jo"..Musela jsem jednat..neměla  jsem čas pofňukávat..

Další v pořadí byl Petr..Muž, v jehož bazaru jsem koupila před lety,ještě s exmanželem auto, a který mi s ním od té chvíle pomáhal..Původně známý mého bývalého muže, mi poskytoval servis auta a pomohl vždy,když jsem potřebovala něco spravit,nebo počkat s platbou za opravu,protože  jsem čekala na výplatu..Bohužel byla neděle a  sdělil mi ,že je zrovna s kamarádama "na jednom",takže nemůže přijet..Poradil mi auto posunout z cesty,pokud to nepůjde,tak volat odtahovku,kterou mám hrazenou z pojistky..

Maličký kolem mě celou dobu poskakoval a vesele švitořil..Uvědomila jsem si,jak je stále klidný a veselý,i když je mu zima,i když vidí a slyší,že se "něco "děje.. Pravda,ve svých šesti letech už žádné miminko,ale přece..

Párkrát jsem se pokusila do auta zatlačit,abych ho posunula kousek dál tak,aby alespoň nepřekáželo..Samozřejmě bezvýsledně..jsem zvyklá tlačit v práci před sebou invalidní vozíčky s klienty,ale tohle monstrum tedy bylo nad moje síly..

Opět  jsem se rozhlédla a uviděla muže,který právě šel s nějakou ženou směrem ke mě..Oslovila jsem ho,řekla co sepřihodilo a poprosila o pomoc..Ani jsem se nenadála,už byl pod autem a koukal co s tím je..Při tom mi ještě stačil sdělit ,jaký osobní problém právě s manželkou řeší a že je řidič tiráku..Nemohla jsem si vybrat lepšího pomocníka..

Pomohl mi auto posunout,aby nepřekáželo a poradil ,at neprodleně volám odtahovku v rámci své asistenční služby,protože z auta začala vytékat kapalina,vypadalo to na olej a udělalo to dosti velkou louži,která byla docela nebezpečná..

Během posouvání dorazil starší syn s úsměvem a snažil se mě uklidnit ještě víc,než do telefonu..Paradoxně jsem si uvědomila,že žádnou nervozitu necítím..Ochotný pán odešel za svými problémy..Nevzal si od ní ani korunu..

Za okno auta jsme dali výstražný trojůhelník a odešli s dětmi čekat domů na odtahovku,kterou jsem mezi tím zavolala.Stihla jsem dětem nachystat večeři,obstarat je,aby se rychle okoupaly,protože jsem vůbec netušila co mě čeká a kdy dorazím..Telefon zazvonil nečekaně brzy..

Když jsem doběhla na parkoviště,pán s odtahovým vozem tam už stál a vypadal dost skepticky..Za tu chvíli co jsem tam nebyla,parkoviště praskalo ve švech a muž z odtahovky mi sdělil,že to asi nepůjde..Stála jsem a koukala..Neříkala jsem nic..Nechala jsem ho přemýšlet...Najednou přišel k autu a sám bez mojí pomoci ho vytlačil na cestu,tak aby si ho připravil pro převoz..Tolik síly..absolutně jsem nechápala..

Nacouval na milimetry mezi auty a ven z parkoviště projel volným prostorem po chodníku,protože jinudy to fakt nešlo..  Jelikož pod autem zůstala olejová skvrna a to dost velká,zavolal,hasiče,aby to přijeli vyčistit..Nemusel to dělat..Udělal to ,protože mi chtěl pomoct..Bylo mi hloupé čekat v autě,jako královna,když pobíhal venku..Zahnal mě zpátky se slovy,ať jdu do tepla,že to vyřídí..Přijeli hasiči,vše vyčistili a za mnou poslali mladíka,který byl velmi příjemný ,vyplnil papíry, ještě poděkoval a popřál hezký večer..

Muž nastoupil a konečně jsme mohli auto zavézt na konec města,před bránu servisu..Vyložil auto a ptal se,jestli pro mě někdo přijede...Kamarádka,které jsem volala si zrovna dala víno,ale poslala mi číslo na taxíka..."Taxíkem,jestli mě přiblížíte alespoň k zastávce prosím Vás",řekla jsem..

Jen se pousmál..Samozřejmě mě na žádné zastávce nevysadil a se slovy."přece Vás tady nenechám zmrznout",zamířil k mému bydlišti.Opět si ode mě nevzal ani korunu...

Když mě vysadil u domu a odjížděl,tak se mi z očí spustil vodopád slz..Velkou úlevou,že ještě "správní chlapi" existují..Že to není jen moje vysněná představa..

Jako malá , naivní holčička jsem věřila na pohádky a dobré konce..Párkrát mě život zfackoval a pomalu jsem přestávala věřit,že chlapi-rytíři vůbec existují..Tento večer jsem jich potkala hned několik..

Rozhodla jsem se,že mužům ve svém životě dám ještě šanci...

Rytíři prostě jsou a basta :-)

Děkuji vám..