Jak jsem chtěla šokovat
Ležela jsem ve vaně a užívala jsem si svůj večerní rituál.Miluji horkou vodu. Kapky vody mi stékaly po těle a já si prociťovala svoji chvilku.
Do hlavy se mi vloudily titulky, které na mě každé ráno vyskakují a popisují obnažené celebrity na nejkrásnějších plážích světa, kde vystavují svá dokonalá těla. Pokud dokonalá nejsou, tak si na nich bulvár pěkně smlsne. Byla bych rozhodně ten druhý případ a určitě by se o mě psalo hodně.Odmítám trávit hodiny v posilovně a pít jen vodu. Mám ráda přirozený pohyb, jakým je pro mě chůze a ráda se najím, byť zdravého a většinou vegetariánského jídla.
Každopádně mi došlo, že pokud se chce člověk zviditelnit v jakékoliv oblasti, tak je naprosto jasné, že musí nějakým způsobem zaujmout,aby se zapsal do paměti lidí. Jenomže jak zaujmout v dnešní době plné bloggerů, spisovatelů a koučů? Zrovna tyhle oblasti zviditelňování mě totiž zajímají. Herectví jsem pověsila na hřebík před mnoha lety a začala jsem se věnovat své první lásce a tou je psaní.Ale zpět k tématu. Jak zaujmout, když mám pocit , že jakýkoliv text ,který si přečtu od někoho jiného je naprosto dokonalý a ten nejúžasnější na světě? Neumím být totiž ani moc kritická, co se psaní týče. Beru to totiž tak, že každý spisovatel, autor, či pisatel prožívá u psaní svých řádků , určité emoční pnutí a to máme každý jiné, takže co vlastně hodnotit? Absolutně mi to nepřísluší. Většinou tleskám a představuji si, v jakých emocích byla stať napsána.
Najednou mi při pohledu na mé obnažené tělo vytanula věta, ve které se psalo, jak kterási top modelka šokovala svým nevzhledným poporodním břichem, které si dovolila odhalit na veřejnost. A je to tady! ŠOKOVALA! To je ta cesta. Musím prostě šokovat. Okamžitě jsem začala přemýšlet, jak bych to nejlépe provedla,ale pak jsem si s pobavením sama nad sebou uvědomila, že postupem času jsem se velmi uklidnila a ty šokující vztahové peripetie, které mě provázely předešlých 20 let už nehodlám vůbec oživovat. Pobavila mě představa toho, jak se z nespoutané divoženky, stala "duchovní filozofka", která neustále pracuje na svém vnitřním klidu,aby přežila pubertu svých dvou synů a ustála všechny dramatické příběhy zbědovaných příchozích. I když je zase fakt, že u nás relativně na malém městě, dokáže lidi šokovat i to, když si na kalhoty obléknete ještě šaty. Nestačí jim vysvětlení, že se vám to prostě líbí a je vám v tom pohodlně a po příchodu domů začnou studovat módní stránky, jestli náhodou nejde o novou vlnu hippie stylu.
A moment! To je ono. Už to mám. Přece jsem šokovala. A to nejen přihlížející,ale hlavně samu sebe.Před rokem jsem si dovolila odjet na krásný jógový víkend pro ženy, kde mě většina spolu jogínek zařadila do kategorie, "hloubavá, filozofická žena", ovšem jen do chvíle, kdy jsem si večer na terásce v krátké sukénce dala své první černé pivko, potkala svou spřízněnou o 20 let mladší duši (dívku) a od té chvíle jsem přestala vnímat při tanci svět. Nutno podotknout, že s námi byl také nějaký hokejový tým a přidaly se i orientální tanečnice, které tam jako "náhodou" měly s hokejisty "soustředění" a ty velmi nelibě nesly mužský zájem o mou osobu. Tančila jsem jako smyslů zbavená. Vůbec si některé chvilky nepamatuji a rozhodně to nebylo alkoholem.Letní obloha, hvězdy a latinskoamerická hudba vykonaly své.
Ráno jsem si z unavených nohou, vytahovala třísky, protože podlaha byla dřevěná a boty mi při tanci značně překážely. Kamarádky mi začaly barvitě líčit co se dělo kolem mě, když jsem tančila a nevnímala nic .Myslela jsem, že přeháněly. Ovšem pouze do chvíle, než jsme přišly na společnou snídani a od většiny stolů se na mě usmívali pánové hokejisté a zdravili mě hlasitým: "Ahooooj tanečnice". Co Vám budu povídat.Rozhodně jsem ŠOKOVALA. Moje kamarádky,na tuhle příhodu vzpomínají dodnes a já musím uznat, že nejlepší je zřejmě vůbec nic neplánovat, nevyvíjet zbytečnou aktivitu a prostě se nechat překvapit.
Okolnosti,situace, prožitky a emoce, které v některých chvílích prožíváme dokáží šokovat ne jen naše okolí,ale i nás samotné. A o tom je vlastně můj život, takže se moc těším ,až se mi zase poštěstí ŠOKOVAT samu sebe.
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Brigita Tóthová
Výběr osudu
Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?
Brigita Tóthová
Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....
Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.
Brigita Tóthová
Tanec na miskách vah
Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?
Brigita Tóthová
Lampy
Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?
Brigita Tóthová
Příběh o semínkách a dopise
Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.
Brigita Tóthová
Kleště
Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.
Brigita Tóthová
Mizející světy
Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?
Brigita Tóthová
Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh
Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223
Brigita Tóthová
Dům na vodě
Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......
Brigita Tóthová
Zírám
Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.
Brigita Tóthová
Opravdu to tak chceme?
Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?
Brigita Tóthová
Marmeláda
Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.
Brigita Tóthová
Příběh o popelnici a lidském štěstí
Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou
Brigita Tóthová
Příběh o stresárně
Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.
Brigita Tóthová
Jak umlčet člověka
Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě