Jiná láska....

Nikdy nevíme kdy a jakým způsobem se s ní setkáme. Ani jak bude vypadat.  Jestli bude mít květinově růžové šaty, nebo černý závoj, pod který dlouho neuvidíme. Co na tom záleží. Hlavně ať je a je skutečná.

Seděla ve vlaku a hladila se samovolně po ruce, za kterou ji před chvílí ještě držel. 

Blaženě se usmívala a nevnímala okolní svět. Tak jako po každém jejich setkání. 

Už dávno přestala počítat a vnímat, jak dlouho se potkávají.

Nebylo to důležité.

Potkávali se každou sobotu. Jednou přijel on, jindy zase ona.

Ta pravidelnost ji velmi uklidňovala a dávala jí pocit, že to nikdy neskončí.

 

Poprvé se uviděli jednoho letního večera, když se sama procházela ulicemi. Milovala to. 

Obzvláště, když se ve městě konal nějaký venkovní koncert, nebo divadelní představení. 

Vyrážela sama do ulic, nasávala atmosféru, popíjela růžové víno a k tomu si ukusovala tu nejlepší černou čokoládu.

Posedávala u řeky, nebo na trávě v praku a vnímala zvuky, hlasy a rozhovory.

Ten večer se pro ni všechno změnilo.

 

Když kráčela jednou uličkou směrem ke kostelu, aby stihla to nádherné zvonění zvonu, upoutala její pozornost fotografie držících se rukou v nadživotní velikosti, která stála před uměleckou galerií, kterou právě míjela.

Propletené prsty na rukou ji tak fascinovaly, že musela zastavit. Stála a dlouze hleděla na ruce plné laskavého dotyku. 

Okamžitě se jí v hlavě rozběh příběh, který se mohl těm dvěma držícím se lidem odehrát. 

Přestala vnímat prostor a čas.

Stála a nasávala tu výjimečnost spojených lidských rukou, zvonění kostelního zvonu a hřejícího podvečerního slunce.

Z jejího rozjímání ji vyrušil až jeho hlas.

 

Fotograf, který vyfotil tuhle nádheru, měl právě u nich ve městě vernisáž své výstavy, a když vyšel na chvíli ven, aby se nadýchla čerstvého vzduchu, uviděl ji zírat se slzami v očích na svůj výtvor.

Vůbec netušila kdo je. 

Oslovil ji, pozval dál a teprve až v průběhu toho krásného večera pochopila, že je to právě on, kdo dokázal zachytit tolik lásky v obyčejných věcech, jako je pohlazení, objetí, či podání ruky.

 

I když opravdu to jsou obyčejné věci? Kdy ji naposledy někdo objal, pohladil, nebo políbil?

Skutečnost, že si nemůže vzpomenout ji šokovala a rozesmutnila zároveň. 

Tak dlouho už byla sama, protože se po svých všech vztahových karambolech rozhodla přestat si donekonečna ubližovat v nefunkčních vztazích.

Přestala věřit. Zůstávala ve své bublině relativního bezpečí, potkávala se s přáteli, trávila hodiny v práci s jinými lidmi, kteří na tom byli daleko hůře, nežli ona.

To ji velmi posilovalo. Už dávno nekňourala a nelitovala. 

Snažila se zapomenout a vytěsnit ty pocity štěstí a radosti, které může člověk prožívat, když je zamilovaný.

 

Toho večera spolu zůstali jen sami dva v opuštěné galerii, růžové víno zbořilo všechny zdi ostychu a studu mezi nimi. Když zavřeli, pokračovali dál ulicemi. 

Vzal ji na střechu jednoho nákupního centra. Koukali na hvězdy a vzájemně si povyprávěli své životní příběhy. 

Ta noc byla nekonečná. Smáli se i plakali, objímali se a dokonce si zatančili u hudby, kterou pouštěl z mobilu.

Ten večer se poprvé milovali. 

Když ráno koukali spolu na východ slunce, myslela si, že tím to všechno končí a už ho neuvidí. 

Tak to bylo vždy.

Vědomě zastavovala v hlavě všechny otázky a možné příběhy s ním spojené.

Věděla jak se jmenuje, znala jeho skličující a bolavý příběh, tak jako on její.

Doprovodil ji na vlak a zůstal stát němě na peróně, než vlak odjel a s ním i ona.

Už tehdy se s ním rozloučila.

 

O to víc ji překvapila jeho zpráva, kterou jí po týdnu napsal, kde bylo napsáno místo a čas dalšího setkání. 

Nic víc. Jen na závěr hladící a kulaté "Moc prosím".

 

Tím začal koloběh jejich společných jednotýdenních setkávání.

Trávili spolu vždy celý den a noc, pili kávu, chodili na výstavy, do divadla, na koncerty, četli si společně knihy, hodně ji fotil, milovali se v lese, u řek a na vrcholcích hor.

Celý den si povídali o tom, co během týdne prožili a jak se u toho cítili.

Už dávno se uklidnila a žila si celý týden svůj život. 

Naplno a šťastná, protože věděla, že ho zase uvidí.

Už dávno se netrápila tím, že sním není každý den, nemají rodinu a děti. 

Věděla, že každý si prožili tolik bolesti, která jim brání mít to jinak, než to právě společně dokázali prožívat..

Dávali si maximum všeho, čeho byli schopní.

Maximum polibků, objetí,emocí a sdílení.

I když nemluvili o lásce a nikdy jí neřekl, že ji miluje, věděli to oba.

Je to láska.

Veliká, hluboká a žitá.

Jiná než doposud.

Tak zase za týden.......

 

Autor: Brigita Tóthová | úterý 8.5.2018 7:14 | karma článku: 10,39 | přečteno: 364x
  • Další články autora

Brigita Tóthová

Úklid

Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.

2.4.2023 v 8:09 | Karma: 10,31 | Přečteno: 264x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Ráno

Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.

30.3.2023 v 9:43 | Karma: 7,85 | Přečteno: 188x | Diskuse| Poezie a próza

Brigita Tóthová

Bezkafí

Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.

29.3.2023 v 11:00 | Karma: 10,77 | Přečteno: 280x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Alice

Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.

28.3.2023 v 7:03 | Karma: 11,90 | Přečteno: 345x | Diskuse| Poezie a próza

Brigita Tóthová

Blikající myšlenky

Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.

25.3.2023 v 6:31 | Karma: 5,19 | Přečteno: 151x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Výběr osudu

Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?

24.3.2023 v 7:50 | Karma: 7,55 | Přečteno: 182x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....

Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.

21.3.2023 v 7:41 | Karma: 7,27 | Přečteno: 175x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Tanec na miskách vah

Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?

20.3.2023 v 6:44 | Karma: 5,68 | Přečteno: 168x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Lampy

Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?

19.3.2023 v 6:58 | Karma: 6,30 | Přečteno: 179x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Příběh o semínkách a dopise

Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.

23.3.2021 v 8:02 | Karma: 12,59 | Přečteno: 200x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Kleště

Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.

28.12.2020 v 17:43 | Karma: 28,28 | Přečteno: 1218x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Mizející světy

Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?

28.10.2020 v 7:44 | Karma: 26,40 | Přečteno: 619x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh

Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223

9.10.2020 v 6:00 | Karma: 7,69 | Přečteno: 164x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Dům na vodě

Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......

1.10.2020 v 14:19 | Karma: 10,82 | Přečteno: 196x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Zírám

Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.

19.7.2020 v 7:42 | Karma: 20,43 | Přečteno: 587x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Opravdu to tak chceme?

Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?

15.7.2020 v 7:56 | Karma: 19,50 | Přečteno: 639x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Marmeláda

Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.

14.7.2020 v 8:26 | Karma: 11,59 | Přečteno: 346x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Příběh o popelnici a lidském štěstí

Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou

19.1.2020 v 7:25 | Karma: 15,98 | Přečteno: 471x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Příběh o stresárně

Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.

11.1.2020 v 7:00 | Karma: 19,03 | Přečteno: 558x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Jak umlčet člověka

Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.

4.1.2020 v 6:47 | Karma: 13,94 | Přečteno: 460x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 95
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 573x
Píšu pro sebe, protože psaní je moje láska, pro lidi, o lidech a o všem co mě nějakým způsobem osloví.

Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.

Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz

Vítejte u mě

Seznam rubrik