Příběh o rudé rtěnce, tajném polibku a dobrém konci

Ležel otráveně v posteli a zacpával si uši polštářem. Matka zase v koupelně vyzpěvovala ty odporné romantické songy, které už pěkně dlouho nesnášel. Naposledy si je pouštěl se svou láskou, když se spolu milovali v autě.

Těsně před tím, než se dozvěděl, že už se víckrát neuvidí a byl to sex na rozloučenou.

Ty kecy, co následovaly potom už si nepamatuje, protože je totálně vytěsnil, aby v sobě zkusil pohřbít pětiletý vztah s Terezou, která se začala tahat s jeho veleúspěšným kamarádem.

Poté, co se před dvěma lety přestěhoval zpátky domů, se z něho stal naprosto jiný člověk. 

Nesnášel lidi, zavíral se nejraději v pokoji u počítače, či televize, nebo bezcílně bloumal ulicemi se sluchátky na uších.

Lásce a ženám všeobecně se absolutně vyhýbal.

I přesto, že kašlal na svůj vzhled, občas dostal nějakou virtuální nabídku na schůzku.

Párkrát byl dokonce odhodlaný tam jít, ale pak si vzpomněl na ty staré známé věty v hlavě, které mu říkala Tereza o jeho neschopnosti, takže nakonec z domluveného rande raději vycouval.

Bylo pondělí a máma se balila na dovolenou.

14 dní sám pro sebe.

Sám se sebou a svými myšlenkami.

Svým způsobem svou mámu obdivoval, jak dokázala po tom všem , co si s chlapama zažila pořád věřit, že potká toho pravého a být veselá.

Pořád se smála a naprosto chápala jeho propady. 

Ona se taky hodně na brečela, když byl malý a chlapi jeden horší než druhý.

Nikdy to nevzdala. Na rozdíl od něho.

Snažil se ještě usnout. 

Nesnášel loučení a máma, protože to věděla, přicupitala tiše k posteli a vlepila mu mlaskavou pusu na tvář.

Dělal, že spí.

Máma se šibalsky usmála, protože mu nechala na tváři otisk svého rudého polibku.

Když za ní zaklaply dveře, ponořil se do opětovného slastného spánku.

Pořád slyšel nějaké zvonění.

Nechtěl otevřít oči. Zvonění tichlo a opětovně začínalo.

Po nějakém čase ho to přestalo bavit, otevřel zhnuseně oči a zjistil, že má být za deset minut v práci.

"Do prdele!" zařval a začal na sebe rychle házet první co ho napadlo.

Zmuchlaná košile ze včerejška trochu smrděla..Nevadí. Polil se svým oblíbeným parfémem a neumytý, nečesaný běžel směrem k tramvaji.

Začalo to už tam.

Když zklidnil dech, nasadil si sluchátka a rozhlídl se kolem sebe, uviděl hned několik slečen , jak se na něho culily a jeden mladík, který zrovna vystupoval a prošel kolem něj pronesl : " Hm jsi formát vole".

Vůbec nechápal co se děje.

Celý uřícený přiběhl na recepci pro klíče.  

Vrátná, která se s ním normálně vůbec nebavila, a nebo měla jen nepříjemné pindy, se na něj zubila a sladce pronesla : "To byla asi vášeň což?"

Nechápavě zakroutil hlavou a schody bral po třech. Neměl čas čekat na výtah.

Když míjel stoly svých kolegů, opět to zašumělo, a jejich oči spočinuly přímo na něm.

Některá ústa se usmívala, některá chtěla něco vtipného prohodit, ale šel takovou rychlostí, aby se co nejrychleji zavřel v bezpečí své kanceláře, že to nestihly.

Konečně dosedl na svou velkou koženou židli, která ho konejšivě objímala, jako máma, když ho opilého toho večer po rozchodu táhla do postele. Brečel tehdy, jak malé mimino, což v jeho 35 letech nebylo vůbec žádoucí...Nikdy to na něho nevytáhla. 

Nechala ho, otírala mu slzy a dala lavór k posteli. 

Když se probral z kocoviny, měl na stole horký vývar.

"Ahoj Time", pronesla sladce jeho asistentka Anetka.

Bože ta se mu fakt líbila.

Taková obyčejná žena. Přirozeně pohozené vlasy, jemné líčení, šaty dlouhé tak akorát, aby nebyly vyzývavé a nejlepší na tom bylo, že v tomhle horku nenosila podprsenku.

Prostě přirozená krása.

Zíral na ni zasněně a ona se usmívala čím dál víc.

" To musela být pěkná vášnivka koukám, že Tě takhle označkovala", smála se už hodně hlasitě.

"O čem to mluvíš?", zeptal se neomaleně.

Přistoupila blíž a podala mu z kabelky zrcátko.

Přes půl tváře měl rozmazaný rudý polibek své mámy, na který v tom spěchu zapomněl.

Všechno pochopil a začal se smát jako blázen. 

Anetka to nechápala, ale jeho smích byl tak nakažlivý, že se k němu přidala.

Nádherně se směje pomyslel si.

Podíval se jí hluboce do očí a pod tím opojným dojmem celé situace našel odvahu a vysoukal ze sebe nesměle : "Můžu Tě dnes pozvat na oběd a vyprávět Ti příběh o rozmazaném polibku na mé tváři?"

Její : "ano moc ráda" mu znělo v uších ještě hodinu poté co odešla z kanceláře.

Když si v podnikové koupelně mazal rudý polibek své mámy a vzpomněl si na všechny ty krásné vysmáté obličeje, které cestou do práce potkal, rozhodl se sám za sebe, že dá životu a lásce ještě šanci.

Vzal do ruky mobil a napsal " Díky mami"........