Tvarůžci

20. 10. 2018 7:30:34
Dny byly slunečné, babí léto, jak má být. Listy se povalovaly na chodnících a koketně si s nimi pohrával příjemný větřík. Lidé posedávali na lavičkách, aby načerpali poslední sluneční paprsky před příchodem pošmourna.

Ve sluchátkách mi vyhrávala příjemná hudba a pomalu mě uspávala, když jsem jako každý den autobusem cestovala domů.

Doprava houstla, autobus praskal ve švech, jako kabát velikosti s, který si koupí korpulentní dáma ve výprodeji a doufá, že do jara jí prostě musí být.

Blížili jsme se pomalu k místu mého výstupu a já okýnkem zahlédla policejní auto.

Když mě dav vytlačil ven, uviděla jsem dva policisty, domlouvající dvěma bezdomovcům, aby opustili lavičku na frekentované zastávce a šli se opalovat do parku.

Pomalu a neochotně se obouvali a sbírali si svršky, které bezostyšně odhazovali s přibývajícím slunečním žárem.

V tuhle chvíli jsem zpomalené panoptikum opustila a šla do obchodu nakoupit.

Po mém návratu už tam nebyli.

Zůstala po nich jen nevábná vůně. Smrad moče, špíny, smutku a dvou zkažených lidských životů.

Všimla jsem si jich už předešlé dny, procházejíce kolem nich pěšky domů.

Byl to on a ona.

Leželi spolu na jedné lavičce.

Jeden den se vzájemně podepírali hlavami a drželi se za ruce.

Oči zavřené.

Vypadali, jako socha milenců v přípravné fázi. Špinavá od hlíny, neopracovaná, nedokonalá a vlající do prostoru. Nezaschlá a kostrbatá. Jediným nosným prvkem byly propletené prsty na rukou.

Podruhé zase, hlavy každý na jiné straně, boty vyzuté a nohy vzájemně v klíně.

Opět spali a okolní svět pro ně nebyl důležitý.

Na zastávce bylo několik laviček vedle sebe. Znavení lidé poposedávali, odkládali si své nákupní tašky a s pohledy upřenými do vytracena čekali na svůj spoj.

Tedy většinou to tak bylo.Obvykle byly všechny lavičky obsazené.

Poslední tři dny, od té chvíle, kdy se tu vyhřívali ona a on, to nebylo vůbec možné.

Jejich společný zápach lidi velmi odpuzoval a vzdaloval minimálně o tři lavičky dále.

Leželi tam jako tvarůžci. Rozteklí a hlavně velmi aromaticky zapáchající.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli si na to člověk může zvyknout.

Kdy nastane moment znecitlivění nosu.

Co všechno musí člověk prožít, aby se z něj stal dobrovolně živý tvarůžek tlející na slunci? ̈

Svým zápachem obtěžovali okolí.

Už to někdo nevydržel a zavolal policii, aby sjednali pořádek.

Kdokoliv se na ty dva podíval, měl hned jasno kam patří, a co jsou zač.

Pro většinu lidí, byli lůza. Špínou tlející lidský odpad.

Tolik odsouzení na základě čeho?

Jejich propojené prsty držících se rukou, jeho galantnost, když jí pomáhal sbírat věci ze země..

A co když jsou to skvělí lidé, kteří jen vzdali život a rozhodli se ho dožít společně tímto způsobem?

Co když nikomu nikdy v životě neublížili?

Jen už prostě nemůžou a stačí jim držet se spolu za ruce a být na slunci?

Co když?!!!!

Co když jsou daleko horší a nebezpečnější tvarůžci, kteří tlejí zevnitř!

Chodí ve značkových oblecích a krásných kostýmcích s umělými řasami a vytetovaným obočím?

Tvarůžci, co voní drahými parfémy, ale uvnitř?

Uvnitř se roztékají daleko více, než tihle dva?

Jsou plní nenávisti, hamižnosti a dokonce se mezi sebou ničí navzájem?!.

Podráží lidi, jako by neměli svědomí a často se ani neohlédnou, když někoho srazí na kolena, jen aby si vydobyli lepší místo na pomyslné prosluněné lavičce.

Nikdo je nepozná, protože skvěle vypadají, mají peníze postavení a své vysportované zadky si vozí v drahých fárech.

Tuhnou mi rysy v obličeji, koukám na práznou lavičku, co po těch dvou zbyla.

Smrat už dávno rozfoukal vítr.

Autobus jsem nechala ujet.

Rychlými kroky mířím k domovu.

Třeba zase zítra příjdou.

Tvarůžci.

Autor: Brigita Tóthová | sobota 20.10.2018 7:30 | karma článku: 14.15 | přečteno: 312x

Další články blogera

Brigita Tóthová

Úklid

Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.

2.4.2023 v 8:09 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 259 | Diskuse

Brigita Tóthová

Ráno

Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.

30.3.2023 v 9:43 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 183 | Diskuse

Brigita Tóthová

Bezkafí

Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.

29.3.2023 v 11:00 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 275 | Diskuse

Brigita Tóthová

Alice

Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.

28.3.2023 v 7:03 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 339 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 247 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 95 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 569

Píšu pro sebe, protože psaní je moje láska, pro lidi, o lidech a o všem co mě nějakým způsobem osloví.

Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.

Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz

Vítejte u mě

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...