I spisovatel píše hrubky
Dnes ráno jsem si ke kávě otevřela jednu sociální síť. Vyskočil na mě příspěvek pana spisovatele Patrika Hartla, ve kterém velmi optimistickým způsobem popisuje krádež.Z auta mu byl během noci odcizen střešní box s lyžemi a snowboardem. Dnes odjížděl na hory. Důvěřoval bezpečnosti v naší zemi a českým lidem. Bohužel se nepovedlo.
Byla jsem z jeho humorné reakce naprosto nadšená a zanechala mu v diskuzi vzkaz podobného ražení.
Bohužel jsem se dopustila v té rozespalosti na svých tlačítkách v mobilu pár chybiček v textu.
Nic významného. Nějaká délka a ztracené písmenko.
Samozřejmě se našla paní, která pod můj komentář napsala" Copak řekne spisovatel na hrubku?"
Víte, je to banalita a dávno si o sobě nemyslím, že jsem geniální, bez chyb, ale nějak mě začalo víc zajímat, proč to vlastně lidé, kteří na "chyby" ostatních upozorňují, dělají?
Někdy mám pocit, že v diskuzích jsou "loviči", kteří tam chodí jen z tohoto důvodu.
Jak pohanit jiného a najít nedostatek za každou cenu.
V mém případě to byla jen strohá poznámka, ale v některých diskuzích se jede pěkně do hloubky a na dřeň. Odsudky, urážky a napadání, jistě znáte všichni.
Před pár dny, jsem četla rozhovor s jednou mladou hudebnicí, která studovala v zahraničí a popisovala velký rozdíl mezi českým a americkým přístupem.
V Americe ji podporovali a motivovali úplně cizí lidé, které zaujala její tvorba. Setkala se s minimální kritikou a naopak byla motivována k lepším výkonům. Dařilo se jí a cítila se spokojeně.
Po návratu to bylo jiné.
Když si otevřete stránky pro začínající spisovatele a hudebníky, je to velmi patrné.Kdykoliv se přijde někdo "pochlubit" tak moc podpůrných názorů nedostane. Buď kritika, anebo vůbec nic.
To jsme tak zakomplexovaní a ustrašení, že někdo bude "lepší" než my?
Jsou to rysy českého člověka? Závist, kritika posuzování a hlavně shazování?
Už nepatřím k lidem, kteří se za svůj názor bijí do krve.
Víte, mám ráda konstruktivní kritiku ve všech oblastech svého života.
Pomáhá mi to lépe poznávat sebe samu a vybrušovat, co je potřeba, ale vůbec nechápu, proč někteří lidé schválně rýpou a zesměšňují?
K čemu to vede?
Když někoho požádám o názor a on mi řekne věcně, bez urážení a ponižování svůj pohled na věc, ráda se nad tím zamyslím.
Když mě někdo upozorní slušným způsobem na chybu, tak poděkuji.
Absolutně ale nechápu to, když má někdo radost z toho, když se vám něco nepovedlo a ještě na to upozorňuje.
Co to v nás vyvolává?
Proč bojujeme o každou hrubku, slovo, nebo pozici?
Copak se stále až do skonání světa budeme vymlouvat na to, že za komoušů jsme museli mlčet, tak teď otevřeně a demokraticky špiníme jiné nahlas?
Aby nebyla vidět naše vlastní neschopnost, špína a ztracenost v životě?
Mám naštěstí ve svém životě pár opravdu motivujících a přejících lidí.Ten rozdíl je opravdu nesrovnatelný.
Každopádně můj dnešní ranní zážitek i moje úvaha mi na radosti ze života nic neubraly, takže vzkazuji všem "dokonalým".
"A víte co? I spisovatel dělá hrubky!"
Je to totiž "jen " člověk.
B.
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Brigita Tóthová
Výběr osudu
Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?
Brigita Tóthová
Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....
Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.
Brigita Tóthová
Tanec na miskách vah
Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?
Brigita Tóthová
Lampy
Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?
Brigita Tóthová
Příběh o semínkách a dopise
Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.
Brigita Tóthová
Kleště
Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.
Brigita Tóthová
Mizející světy
Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?
Brigita Tóthová
Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh
Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223
Brigita Tóthová
Dům na vodě
Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......
Brigita Tóthová
Zírám
Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.
Brigita Tóthová
Opravdu to tak chceme?
Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?
Brigita Tóthová
Marmeláda
Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.
Brigita Tóthová
Příběh o popelnici a lidském štěstí
Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou
Brigita Tóthová
Příběh o stresárně
Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.
Brigita Tóthová
Jak umlčet člověka
Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě