Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh

Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223

Stál jsem sám na mole, uprostřed krásného jezera. Objímal mě chlad, ale nevadilo mi to. Trochu pršelo. Nic, co by nešlo zvládnout. Mám moc rád déšť. Cítím se po něm takový osvěžený a lehčí. Jako bych pod kapkami mohl smýt aspoň něco z toho tíživého uvnitř. Zmizí to vůbec někdy? Ztratí se to jako pára, nebo to mám vytetované navždy pod kůží? Díval jsem se na hladinu a snažil se počítat dopadající kapky, abych se uklidnil, usmívajíc se nad tou hloupostí. Copak jde spočítat déšť? 

Potichu jsem si začal pobrukovat písničku kapkama se proplétám a mimoděk mi oči sjely na hodinky. Trochu se dnes opozdila, prolétlo mi hlavou. V pátek bývá provoz. Nic neobvyklého. Zapálil jsem si další cigaretu, abych zabil čas. Pořád mě kouření baví. Vlastně to mám od doktora striktně zakázáno. Ale co, je to můj život! Vzdorovitě jsem sevřel rty a pomalu, téměř labužnicky si užíval moment kouřového nádechu a výdechu. 

Stále poprchávalo, obloha byla šedavě kovová s odstíny fialové, ale dneska mi fakt nic nedokázalo zkazit náladu. Tak moc jsem se na ni těšil. Neviděli jsme se čtrnáct dní. Už je to pro mě dlouho. Po pár dnech bez ní začínám cítit prázdnotu a stýská se mi. Večerní telefony nemohly nahradit její vůni, ani objetí, ze kterého jsem se tak nerad vymaňoval. Tohle rozhodně nebylo v plánu. Snažil jsem se odolávat dlouho. Myslel si, že pravidla, která jsem striktně nastavil, jsou dostatečně bezpečná pro mě a akceptovatelná pro ni. A teď je mi samotnému v omezeném společném čase těsno. Ještě, že jsme našli tak krásný azyl, kde spolu můžeme pro milovat celý víkend. Ano. Ze začátku jsem si namlouval, že Klaudii chci vidět jen kvůli úžasnému sexu. Pak se však párkrát stalo, že jsme si společně četli, koukali na filmy, nebo se jen procházeli po okolí. Dokonce jsme spolu několikrát po sobě vůbec nespali. Celý víkend jsme se jen objímali a drželi za ruce. To bylo pro mě úplně nejvíc. Vždycky jsem si myslel, že všechny ženy očekávají především kvalitní postelový zážitek a taky různorodé aktivity a zábavu, které zaplatím, přichystám a vymyslím. 

Tentokrát to bylo jiné. Když poprvé přivezla do domu na vodě plno knih a koš s jídlem, které uvařila, byla to pro mě po těch všech drahých restauracích a nákupních centrech neskutečná změna. Velmi příjemná. Nechtěla nikam jezdit, nic kupovat. Stačila jí dobrá káva a procházky po lese, nebo kolem jezera. Stačilo jí být se mnou. 

Dlouho jsem tomu nemohl uvěřit. Po tom, všem, co jsem si zažil, myslel jsem, že už se mi to nikdy nemůže stát. Byl jsem uzavřený, bránil se, choval se k ní odmítavě a nedovolil víc, než občasný kontakt jednou za čtrnáct dní v domě, který jsem pronajímal. Nechtěl jsem Klaudii vodit k sobě domů. Jednou jsem se o to pokusil, ale když  jsme měli vejít dovnitř, všechna ta hrůza se mi zjevila před očima. Okamžitě jsem zabouchl dveře svého bytu a s trapnými výmluvami ji odtáhl do nejbližšího baru. Nechala to být. Na nic se nevyptávala. I tím si mě získala. 

Začal jsem Klaudii volávat častěji, občas ji napsal během dne a poslední půl rok jsem bez večerního telefonu s ní, nebyl schopný spokojeně a klidně usnout. Rozhodl jsem se zkusit víc. Posunout náš společný vztah dál. Třeba se vídat i týdnu? Vždyť přeci bydlíme kousek od sebe. Ale hlavně...Hlavně jí musím říct, co se vlastně stalo a proč se často chovám jako kretén.

Dnes. Dnes jí to určitě řeknu. Sliboval jsem si při pohledu na vodní hladinu, posetou tisíci kapkami, které mě neskutečně uklidňovaly. Kouřil jsem už druhou krabičku. Zatím se mi dýchalo dobře, ale napětí se zvyšovalo, s každou minutou jejího příchodu. Chci ji to dneska říct. Je to dva roky, co se to stalo. Nezaslouží si, abych se k ní tak choval. Jenom ji trápím. Minule přijela celá ubrečená. Už to musí skončit. Snad to pochopí..... Začala mi být pěkná zima. Déšť sílil. Znovu jsem koukl na hodinky. O hodinu a půl bez omluvy, by se nikdy nezdržela.. Začala se mi třást ruka.... Do prdele. Zase to na mě jde... Kliiiiid. Určitě se nic neděje. Se někde zakecala nebo prostě jen dřepí v zácpě. Tak proč nevolá do háje?.... Po chvíli jsem se už třásl celý. Bezmyšlenkovitě jsem vytočil její číslo. Mobil zvonil, ale nebrala to ani po desáté. Panika mě úplně ovládla. Měl jsem zimnici, kouřil jednu za druhou a začal kašlat...Dýchej sakra kreténe, ještě se kvůli ženské udusíš..uklidni se!!!! ….Chvíli jsem čekal, že zavolá zpět. Dech se zhoršoval. Krabičku s cigaretama jsem vyhodil do křoví. Vběhl jsem do domu a štrachal v batohu, ať si můžu fouknout lék na dýchání. Do řiti! Nechal jsem ho doma...Nebyl moc čas přemýšlet. Věděl jsem, že když se začnu dusit, nezavolám si ani pomoc. Ty panické ataky se vracely pokaždé, když jsem měl stres a zátěž způsobenou strachem ... Strachem ze ztráty, strachem o někoho blízkého...A ten jsem teď měl velký. 

Zabouchl jsem dveře od domu na vodě a co nejrychleji mířil k domovu. Nevolala. Dvacet zameškaných hovorů, deset zpráv a pořád nic. Bože!!! Co se jí mohlo stát!? Třeba na mě jenom kašle a nechce mě už ani vidět. Myšlenky se mi honily hlavou, jak zběsilé. Dech se mi krátil čím dál víc. Od auta jsem už skoro běžel, abych byl co nejrychleji v bezpečí domova a mohl si fouknout. Najednou na mě zavolal známý týpek z večerky. „Kámo, mám tady levnou, super slivovici. Domácí. Vezmeš si?“ Neměl jsem sílu vzdorovat. Vrazil mu beze slova do ruky prachy a s flaškou vyjížděl výtahem úplně nahoru. No co, třeba se bude hodit, prolítlo mi hlavou. Nemohl jsem odemknout. Ruce se mi třepaly, flašku jsem musel položit na zem, ať ji nerozbiju. Konečně se to povedlo. Už jsem sípal z posledních sil. Vytáhl jsem rychle ze šuplíku sprej a stříkal několik dávek po sobě. Vyčerpaně jsem se sesul dolů po stěně. Ležel jsem na studené zemi a čekal, až lék zabere a uklidním se. Po deseti minutách jsem zase mohl dýchat, ale klidný jsem nebyl ani náhodou. Pořád jsem jí zkoušel volat. Nic. Nebrala to. Sedl jsem si k oknu, koukal na hvězdy a otevřel láhev. Pamatuji si jen pár skladeb, které jsem si ještě stihl pustit, než jsem začal splachovat to hnusné, špinavé, bolavé cosi, rozežírající mě uvnitř . Dech se mi uklidnil, zimnice přešla. I třas celého těla. V žilách mi kolovala slivovice a já, už na nic nemyslel. Hudba hrála hlasitě. Tak hlasitě, že přehlušila tichou zprávu, která mi pípla v kapse. 

"UŽ JEDU LÁSKO, BUDU TI VYPRÁVĚT..... KLAUDIE

 

Autor: Brigita Tóthová | pátek 9.10.2020 6:00 | karma článku: 7,69 | přečteno: 179x
  • Další články autora

Brigita Tóthová

Úklid

Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.

2.4.2023 v 8:09 | Karma: 10,31 | Přečteno: 280x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Ráno

Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.

30.3.2023 v 9:43 | Karma: 7,85 | Přečteno: 203x | Diskuse| Poezie a próza

Brigita Tóthová

Bezkafí

Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.

29.3.2023 v 11:00 | Karma: 10,77 | Přečteno: 294x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Alice

Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.

28.3.2023 v 7:03 | Karma: 11,90 | Přečteno: 360x | Diskuse| Poezie a próza

Brigita Tóthová

Blikající myšlenky

Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.

25.3.2023 v 6:31 | Karma: 5,19 | Přečteno: 160x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Výběr osudu

Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?

24.3.2023 v 7:50 | Karma: 7,55 | Přečteno: 193x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....

Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.

21.3.2023 v 7:41 | Karma: 7,35 | Přečteno: 188x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Tanec na miskách vah

Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?

20.3.2023 v 6:44 | Karma: 5,77 | Přečteno: 182x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Lampy

Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?

19.3.2023 v 6:58 | Karma: 6,30 | Přečteno: 195x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Příběh o semínkách a dopise

Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.

23.3.2021 v 8:02 | Karma: 12,59 | Přečteno: 215x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Kleště

Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.

28.12.2020 v 17:43 | Karma: 28,28 | Přečteno: 1234x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Mizející světy

Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?

28.10.2020 v 7:44 | Karma: 26,40 | Přečteno: 631x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Dům na vodě

Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......

1.10.2020 v 14:19 | Karma: 10,82 | Přečteno: 211x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Zírám

Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.

19.7.2020 v 7:42 | Karma: 20,44 | Přečteno: 598x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Opravdu to tak chceme?

Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?

15.7.2020 v 7:56 | Karma: 19,50 | Přečteno: 652x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Marmeláda

Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.

14.7.2020 v 8:26 | Karma: 11,59 | Přečteno: 358x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

Příběh o popelnici a lidském štěstí

Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou

19.1.2020 v 7:25 | Karma: 15,98 | Přečteno: 484x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Příběh o stresárně

Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.

11.1.2020 v 7:00 | Karma: 19,03 | Přečteno: 570x | Diskuse| Ostatní

Brigita Tóthová

Jak umlčet člověka

Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.

4.1.2020 v 6:47 | Karma: 13,94 | Přečteno: 472x | Diskuse| Osobní

Brigita Tóthová

PO vánoční rozjímání

Stály jsme uprostřed kostela, vnímaly tu nádhernou záři zlata všude kolem. Slunce venku nesvítilo, ale i tak jsme měly pocit, jakoby bylo všudy přítomno. Varhany hrály krásné liturgické písně, kostel byl plný k prasknutí.

2.1.2020 v 8:34 | Karma: 9,91 | Přečteno: 219x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 95
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 573x
Píšu pro sebe, protože psaní je moje láska, pro lidi, o lidech a o všem co mě nějakým způsobem osloví.

Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.

Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz

Vítejte u mě

Seznam rubrik