Napořád aneb dáme sex a uvidíme
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.
Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.
Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.
No a co?
Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?
Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.
Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.
Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:
"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"
"Proč se všechny vztahy rozpadají?"
"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"
Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.
Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.
Připadá vám to přehnané?
Opravdu není.
Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.
Výsledek je stále stejný.
Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.
Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.
Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.
Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.
Plápolala jsem, jako vlajka ve větru a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).
Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.
Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.
Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.
Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.
Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD.
Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.
Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...
Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.
Uvědomila jsem si tu absurditu života.
Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.
Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.
Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.
A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Brigita Tóthová
Výběr osudu
Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?
Brigita Tóthová
Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....
Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.
Brigita Tóthová
Tanec na miskách vah
Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?
Brigita Tóthová
Lampy
Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?
Brigita Tóthová
Příběh o semínkách a dopise
Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.
Brigita Tóthová
Kleště
Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.
Brigita Tóthová
Mizející světy
Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?
Brigita Tóthová
Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh
Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223
Brigita Tóthová
Dům na vodě
Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......
Brigita Tóthová
Zírám
Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.
Brigita Tóthová
Opravdu to tak chceme?
Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?
Brigita Tóthová
Marmeláda
Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.
Brigita Tóthová
Příběh o popelnici a lidském štěstí
Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou
Brigita Tóthová
Příběh o stresárně
Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.
Brigita Tóthová
Jak umlčet člověka
Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě