Někdy mi to přijde podobné s pálením mostů. Leckdy při tom zklamete, ublížíte a přitom ani netušíte, co vás čeká při stavbě nového. Stává se pak, že necháváte ten starý třebas jen ze zvyku, z obav, ze soucitu, s pocitem, že je to jen vaše chyba.

A při tom všem, máte v tajné skřínce uschován klíček.

Mělo by v jiném článku

moc hezky jste to napsala

Děkuji 

Mám jednu kamarádku, která říká, že miluje objímání a objímáme se už skoro 10 let. samozřejmě je to skvělé, jen Češi na to zatím nepřišli.

Jirko to máte pravdu...jaké si to udělám....jdu na to Čech, nebo ne Čech 

Tady ten blog by si zasloužil, více než jednu karmu. Krasné

Danko moc dekuji

Nerad bych, aby to vypadalo jako zlehčování, ale okamžitě mi naskočila scéna z filmu Ostravak Ostravski, kdy Jarek nesměle pokládá ruku na zadek spolucestující v autobuse,....ta se nebrání, naopak se mírně pootočí, aby na něj lépe dosáhl. Stane se z toho takový rituál. Krásná, decentní chvilka...... bez pohoršení.

A jasně, že můžete....

:-D

No, můžete...ale vždyť jste to už vlastně, Brigito, udělala. Tím, co jste napsala. Tak teď už jen od slov k činům...a nejen v buse:-))) Jistě na to někdo (nějaký) čeká...

Marusko díky...hezky se mi s Vámi objímá A co mě čeká, nebo kdo, to ví jen ti nahoře 

...dotek může vyléčit, když je na správném místě ve správný čas.

Určitě 

Dotek je kouzlo... Krásně jste to popsala. Někdy i ten letmý dokáže víc, než vyřčených slov tisíc. Díky za virtuální ranní pohlazení.

Děkuji 

krásné, díky

Ivanka já děkuji za návštěvu a písmenka 