Paráda, jen mě mrzí, že nevím, jak více šíření tohoto názoru pomoci, než kliknout na karmu :-)

Viktore děkuji Vám za karmu a věřím, že některé věci se samy utřepo, tak, jako mé názory:-) Přeji Vám hezký den

je to přesně tak-souhlas

Děkuji Libuško.Hezké dny

Naprosto souhlasím. A všiml jsem si další věci: v naší zemi jsou recenze a hodnocení jakéhokoli druhu stabilně o úroveň horší než ve zbytku světa. Všímám si toho v mnoha oblastech, zejména u hodnocení filmů (každý je odborník a natočil/zahrál by to mnohem líp, jen se k tomu dokopat), hudebních alb, knih nebo třeba videoher. Zajímavý rys...

Pane Jeřábku, dovolím si v něčem maličko nesouhlasit. Když se podívám na hodnocení filmů v zahraničí, tak byste se možná divil, do kolika recenzenti perou jak o život. Ale to je jejich úděl - oni hodnotí film za sebe a pokud začnou tím, že ten film stál tolik a tolik a hraje tam ten a ta, proto prostě nemůže být špatný, pak to je špatně. Bohužel i argument: kritizujete a nic jste nenatočil mi přijde poněkud alibistický. Od toho je tu názorová platforma, aby každý mohl říci, co se mu líbí a co ne - a proč. Stačí si zajít na fotbal či hokej - kolik si těch fanoušků, kteří nadávají těm dřevákům na ledě či trávníků nadává, hrálo někdy uvedené druhy sportů? Je to opravdu jen o názoru, za kterým si prostě stojíme nebo ne. A není to jen o tom, že bychom to někdy dělali a lépe.

Naprosto mi mluvíte z duše. Nejsem rodilá Češka a tak mi pravopis stále dělá trochu problém a často se setkávám, že v diskusích na českých serverech se lidi spíše než nad podstatou sděleného, zaměřují na pravopis, na sebemenší chyby. A ano dalším mě nepochopitelným jevem je, ať už je třeba tady na Idnes rozhovor s kýmkoliv, tak diskutující v 80% případů dotýčné znevažují, zesměšňují a urážejí a jinak dehonestují. Někdy mám pocit, že do diskusí si chodí zvyšovat své ego spousta neúspěšných zoufalců a tak se těm úspěšnějším mstí alespoň tím, že je dehonestují. Na živo až tak špatné zkušennosti nemám i když fakt je, že určitý negativismus v Češích je (ne ve všech).

Písemný projev na veřejných sítích je vizitkou každého z nás. Já se snažím vždy psát bez chyb. Když si někdy nejsem jist, nahlédnu do e-pravidel JČ. Pokud i tak udělám chybu, dodatečně ji opravím (nenechám ji tam strašit). Pokud nejste rodilá Češka, měla byste na to vždy buď upozornit (a pak to budou čtenáři akceptovat), nebo se smířit s tím, že vás budou kritizovat. To znevažování a urážení je jiná kapitola - někdo prostě slušně kritizovat neumí.

Správně by mělo být "I spisovatel píše s hrubkami."

Opravdu není možné i mé slovní spojení pane Stehlíku? A vidíte, mě se tak líbí:-)ale děkuji. Už to nechám tak

Pánové velmi vám děkuji za vaše podnětné názory, kterým se rozhodně budu věnovat jednotlivě. Jen mě mrzí, že většina z vás se zasekla na tom pravopisu. Mě spíš zajímá, co to v nás vyvolává ta celková urýpanost a závistivost, či kritičnost? Opravdu je to výsadou českého národa? Máte nějaké zkušenosti například ze zahraničí? Děkuji..to povzbuzování a přejícnost mi tady prostě stále chybí...a to žiju velmi hezkým a příjemným životem, proto tyhle barvy života moc nedokážu vstřebat.

Povím vám to asi takhle, paní Brigito. Jednou jsem napsal článek z oblasti motorismu a dal jsem ho k posouzení zavedenému expertovi. Po dvou dnech mi odpověděl: Ale jo! Až po letech jsem zjistil, že to je maximální možná poklona, které byl při své povaze schopen. Když jsem psal odborné články do zahraničí o krasobruslení (viz níže), dostal jsem svůj díl ne proto, že bych byl špatný, ale jak si dovoluju lézt mezi zavedenou komunitu autorů. Na druhou stranu mi přišlo dost podnětných povzbuzení při jiných příležitostech.

Sečteno a podtrženo - myslím, že je to všude podobné a liší se to případ od případu. Problém je, že když někdo naseká do textu pravopisné i faktické chyby, bylo by medvědí službou toho člověka jen chválit a neupozornit ho na to. Jenže v dnešní "naježené" době už se to může brát jako shazování ega a poukazování na nepodstatné věci. Tím se můžeme dostat do bludného kruhu. Obecně se mi zdá, že na jedné straně občas bývá kritika zbytečná a jízlivá, ovšem i na druhé straně reakce na dobře míněná upozornění příliš arogantní a vztahovačná.

Vážená paní. Nic se nesmí brát tak černobíle. Pravda je, že hrubé pravopisné chyby vytýkám v diskusích i já, ale jen lidem, kteří se svým projevem snaží zařadit mezi ty tzv. "lepšolidi". Tedy takovým, kteří své názorové oponenty dehonestují přívlastky typu - ovčané, bezmozci, agenti různých mocností, trollové, kobliháři atd. a svůj názor prohlašují za jediný správný, protože ten kdo myslí, přece tedy musí. No nemusí. Ano, je to tedy jakési rýpnutí, ale jeho účel je naznačit těmto lidem, že by měli spadnout trochu na zem a nedělat ze svých názorových oponentů hlupáky, když na to sami nemají. Na druhé straně jsem četl asi tři povídky od autora, který kdyby neuvedl své jméno, občas bych nevěděl, zda se jedná o muže či ženu. Shoda podmětu s přísudkem mu zjevně nebyla jasná. Povídky ale byly napsány s obrovským citem pro vystihnutí atmosféry a velmi mě zaujaly. Ten člověk vyrůstal v prostředí rodiny, kde se mluvilo německy a maďarsky. Nikdo pořádně česky neuměl. Takovému citlivému vypravěči bych pravopisnou chybu nikdy nevytýkal a byl bych ochoten mu v rámci svých nepatrných schopností pomoci s jazykovou úpravou, jen aby mohl psát.

To máte naprostou pravdu, ale pořád nějak předpokládám, že pravidla českého pravopisu nejsou zbytečnou retro knihou. Pokud ano, tak se na ně vykašleme a pišme, jak chceme, třeba jen z určitého pocitu být za každou cenu originální. Jinak při vydávání knih existují editoři a korektoři - možná v tomto směru nebyli přizváni, aby nezbořili onu atmosféru. To se ostatně pozná z celého pojetí knihy. Spíš se bojím, že lidé dnes doopravdy na pravopis kašlou a svůj nedostatek maskují za "originální přístup".

On je rozdíl, když někomu "vadí" chyby v textu a upozorní na ně, a když někdo potřebuje upustit svou mnohdy nesmyslnou zlobu a vylije si ji na prvním případě, který se mu dostane pod ruku. Bohužel dnes, zejména na sociálních sítích, vidím vyslovené pohrdání pravopisem s odůvodněním "koho to zajímá". Jenže ono to má přesah. A neberte to jako útok proti mladým a začínajícím autorům. Četl jsem rádoby ambiciózní stať o krasobruslení a autorka do ní kromě hrubek nasekala i množství faktických chyb. Když jsem si dovolil je opravit, dostalo se mi poučení, že jsem nejspíš zapšklý dědek, co nemá na práci nic jiného, než buzerovat mladé, dále kdo ví, kde jsem já ty své informace vyhrabal a v neposlední řadě proč jsem tedy něco nenapsal sám, že jsem nejspíš ten blbec, co jenom rejpá a nic nedokázal. Na argument, že toto sportovní odvětví sleduji 30 let a pět let jsem tvořil pro jednu skupinu nadšenců tištěný bulletin už se dotyčná neozvala.

Chápu, že někoho kritika nenadchne, ale ona není vždy a nutně záštiplná. Takže ta zloba funguje bohužel oboustranně. Upřímně, když udělám hrubku, stydím se a dlouho dumám, kam jsem dal oči, protože to především dělá hanbu mě samotnému. A nijak mě neuklidňuje, že mnoho lidí si ji třeba vůbec nevšimne.

Myslím,že to, jak je kritika míněna, lze poznat často už z toho, jak je napsaná. Reaguji pocitově. Někdy opravdu poděkuji, protože to má opodstatnění,ale někdy je to blbina a nerozumím, jako dnes, protože se evidentě jednalo o překlep, nikoliv o neznalost jazyka...myslím si, že jazyk a pravopis je důležitý. Stále se máme co učit.

Těm "gramatickým náckům" případně odpovídám, že blog neprochází jazykovou ani gramatickou úpravou, což by mohli vědět, třeba proto, že za jeho čtení nic neutratí

Máte pravdu, ale jak jsem uvedl výše, pod čímkoli jsem podepsán, je to mou vizitkou. A na té bych rozhodně nechtěl mít Rychard Král. Přitom bych mohl říci, že se svým jménem si můžu dělat co chci a kdo se nad tím pozastaví, nazval ho "gramatickým náckem".

Milá Brigito, národ je rozhádaný ještě z totalitních dob - a hašteřivost s tuhým kořínkem přetrvává jako úporný vytrvalý plevel naší komunikační zahrádky. Já jsem se k tomuto problému kdysi postavil tak, že jsem si vybral (vymyslel) povolání, profesi, kde celoživotně lidi chválím, povzbuzuji, motivuji, upřímně obdivuji každý jejich sebemenší úspěch. A pak jim postupně přicházejí i úspěchy velké. Mějte se fajn a někdy se mrkněte na můj blog. DG P.S: Tento váš článek je samozřejmě úspěch velký, ha!

Pane Grubere, je to zvláštní názor. Já všude slyšel, že totalitní marast naopak lidi stmeloval v jejich nelehkém životě a vládla mezi nimi shovívavá tolerance. Nechci tu polemizovat, jestli ona hašteřivost je důsledkem tuhého kořínku socialismu, spíš bych řekl, že dnes se daleko víc závidí nos mezi očima - ostatně když to dělají třicátníci až čtyřicátníci, kteří totalitu mohli jen stěží poznat, těžko to na ni svedeme. Spíš si říkám, že na vině může být i devalvace hodnot - jestliže například většina úspěšných autorů u dětí je ohromuje výrobou různých slizů a variací na dané téma, pak si se svými snahami připadám opravdu wie ein Trottel.