Paní Tothová, váš blog je pro mně takový dech míru a soucitu. Tolik potřebný v době ukřičených blogů o zrůdné Americe, a o "věčném," covidu. (I když ten covid nepodcenuji) Pište dál!!!!!!!!!

Pane Marku. Velmi Vám děkuji za povzbudivá slova.. Ano také mám pocit, že je najednou nějak více "znalců" a "expertů" všeho druhu... Dnes mi v mysli vytanula věta, nejvíce křičí většinou ti, kteří se bojí vlastního ticha.... Krásné dny přeji

Moc, moc pěkné

Děkuji 

krásné...úplně dojetím pláču....Také jsem měla úžasnou babičku!... A přála bych všem babičkám, aby měly kolem sebe lidi, jako jste vy... Aby věděly, že nejsou samy..Přeju Vám i babičce hodně zdraví!

Lucinko děkujeme. Hodně zdravi6a síly všem 

Moc krásně napsané! Vzpomněla jsem si na svou babičku, která už není. Do mizejícího světa se momentálně ztrácí můj tatínek... Takový je život.

Ano Pavlínko.. Proto o tom píšu. O nepostradatelnosti lidské přítomnosti.. Hodně trpělivosti a lásky k tatínkovi Vám přeji 

... nemám slova, který by vypsaly moje naladění po přečtení posledních slov Vašeho blogu. Moc za něj děkuju. Taky jsem kdysi vedl s babičkou podobný příběhy a pořád na ni vzpomínám. Hezký dny vám oběma přeju

Marku děkuji Vám... Byl ve mě velký přetlak, tak alespoň takto mohlo něco ven. Hodně zdraví a síly přeji

Brečím s Vámi, je to tak smutné... Moje maminka stále vaří, je jí 86 let. Ruce má napůl chromé, občas se spálí, řízne, ale stále ví, jak připravit jídlo. Ráda jí poslouchám, když mi vypráví, jak si udělala houbovou omáčku, škvarkové placky... jsem ráda, že dokáže dát dohromady celý náročný postup, protože když odchází pamětˇ, je těžké uvařit i polévku.

Ano Ivanko.. Je ti přesně tak... Samy víme, co pro nás znamená obstát jako žena a udržet teplo domova tím hezkým, teplým a dobrým.... Někdy už to nejde.. Ale pořád he čeho se chytit.. Horší dny6se střídají s těmi lepšími... To je život 

Beze slov, ale s obdivem...k Vàm i babičce.



Krásné, smutné, opravdové... psáno srdcem. Kdo zažil rozumí. Mnoho sil přeji.

Děkujeme 