Jak jsme byli trochu za "Homolky"
Letošní velikonoční svátky jsme pojali po svém a domluvili jsme se s mými dětmi, že pojedeme na výlet do nedalekého Polska. Původně tam každý rok prchali jen moji rodiče spolu s bratrem a jeho rodinou. Letos tedy i my. Naše rodinná setkání mám v poslední době velmi ráda, bývají tak jednou do měsíce a hodně se nasmějeme, takže jsem se těšila.
Můj taťka s bráchou do sebe totiž většinou sarkasticky šijí, a když se objevím já, tak mají další terč na svoje vtípky, takže si pěkně pinkáme jeden vtípek za druhým. V podvečer našeho výletu jsme dorazili do jejich domu a pánové neměli nic jiného na práci, než si vzít na paškál moje psaní. Požádala jsem totiž taťku ,aby mi vytiskl mé meditace a vizualizace, které jsem měla připravené na jógoví víkend pro ženy, kde budu přednášet.
Taťka si odchytil mého mladšího synka a povídá: " Ty Aďo, kolik mamka vypije vína, než začne psát ty svoje vize?" Synátor znalý dědových vtípků nahodil úsměv a odběhl si hrát. Každopádně mému drahému otci to nestačilo a začal mi popisovat, jak vidí mou tvorbu. "já si to představuji tak, že si dáš, tak litr vína, pak si lehneš a začneš mít ty svoje přeludy ", povídá. Podotýkám, že téhle naší debatě byl přítomný celý zbytek rodinky, včetně mamky, bráchy a švagrové. Zkrátím to. Jeho teorie o mých alkoholických vizích nevyšla, neboť musel uznat, že bych toho opilá moc na počítači nenapsala:-)
Večírek probíhal v podobném duchu, hodně jsme se nasmáli a náš taťka byl opět ve svém živlu. Má moc rád, tyhle rodinné sešlosti, stejně jako já. Maminka snášela dobroty, bráška doléval víno a švagrinka skvěle glosovala.Toho večera jsme šli brzy spát, abychom ráno mohli brzy vyjet, protože potom je tam moc lidí a není místo na neplaceném parkovišti:-)
Po ranní kávičce jsme se relativně klidně nalodili do nového auta, ve kterém nás taťka ještě neměl možnost svézt. Celou cestu nezavřel pusu. Povídal o autě, o jízdě a pak plynule přešel na slovenské vtipy, které miluje, protože pochází z východního částí této země. A já ho poslouchala a vzpomínala na naše rodinné výpravy, když jsme byli s bráchou malí. Hráli jsme na dlouhých cestách různé slovní hry, nebo jsme hádali hlavní města všech zemí světa. Nikdy jsme se nenudili. Taky jsem si vzpomněla, jak jsme oba naše rodiče na dlouhé cestě za rodinou na Slovenko s bráchou pozvraceli, protože v té době taťka ještě kouřil a čadil nám pod nos. Nekouří už spoustu let a dodnes se nám za to omlouvá. Moje maminka tehdy málem zapříčinila malý dopravní kolaps, když se svlékla na silnici jen do podprsenky:-) V době totality nevídaná odvaha a erotická show roku:-).
Konečně jsme dorazili na místo. Vše probíhalo podle plánu. Bylo tam zatím málo lidí a na neplaceném parkovišti dost místa:-) Kráčeli jsme společně, nebo spíše jsme se trousili, směrem k hotelovému komplexu, když najednou zmizel bratr s rodinou za závorami podzemního parkoviště a na můj dotaz kam jdeme, že vchod je nahoře, se mi dostalo odpovědi, že jdeme zkratkou:-) Samozřejmě nám chyběla mamka, která hned po výstupu využila situace, a jako náruživá kuřačka si musela ještě "fouknout". Každopádně nesnáší, když se kouří za chůze, což mi jednou vysvětlila tak, že se zapálenými cigaretami chodí jen ženy podivné pověsti.:-) Počkali jsme tedy na ni, aby nás v tom labyrintu zkratek neztratila. Pak jsme konečně dorazili, po uhrazení všeho potřebného do šatny, kde bylo opět vše podle plánu a skoro nikdo tam nebyl. Taťka byl připraven na vše, jako správný "Homolka", takže nám ještě před vstupem do vodního světa nabídl minerálku, kterou vláčel sebou. S díky jsem odmítla řka, že si když tak loknu v bazénu:-)
Pomalu jsme se rozptýlili po velkém prostoru, který se zaplňoval lidmi. Uvědomila jsem si, že i když si každý užíval na jiných místech a atrakcích, tak jsme stále sledovali, kde ta naše rodinka je. Moc jsme si to všichni užili. Uvědomila jsem si, jak mám skvělé a samostatné děti, jak moc fajn je pokecat si s maminkou ve vířivce o holčičích věcech. Když jsem pak uviděla, jak můj tatínek dělá ve vlnách tučňáka, jen aby potěšil děti a nejvíc pobavil mě, když jsem viděla mého bráchu, který dělal velrybu tak dokonale, že mu synoveček skákal doslova po hlavě, jak byl šťastný, když jsem tohle na vlastní oči opět viděla, tak mi došlo, jak moc mám ráda svoji rodinu. Mám je ráda, i když se chovají často dost bláznivě, Občas do mě pěkně rýpají a umí pozlobit, ale pravda je taková, že vždy, když jsem potřebovala pomocnou ruku,nebo laskavé slovo, tak jsem se mohla na všechny členy své rodiny s důvěrou obrátit. Byli, jsou a budou tady pro mě, tak jako já pro ně.
Výlet jsme uzavřeli společným obědem a odpolední siestou u kávičky. A já se moc těším, až se trochu oteplí a zase s těmi "mými" někam vyrazíme.
PS: Tati a dneska jsem fakt střízlivá:-) Ani deci:-):-)
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Brigita Tóthová
Výběr osudu
Jak moc je možné ovlivnit vlastní osud a osudy našich dětí? Jak velkou moc máme změnit postoje a rozhodnutí, která jsou nám předhozena osudem k prožitku? Může nás zachránit někdo zvenčí, anebo jsme odkázáni jen sami na sebe?
Brigita Tóthová
Příběh o něčem jiném, než jsem původně chtěla.....
Který názor je ten správný? Má vůbec pravda patent na rozum? A jak vlastně vypadá? Už jako malá holka jsem se asi hodně ptala a moc nad vším přemýšlela. Z toho vyplývá, že jsem byla taky bezmezně důvěřivá a naivní.
Brigita Tóthová
Tanec na miskách vah
Láska mezi partnery, je jako nekonečný tanec na miskách vah. Ideálním stavem je rovnováha. Dokážeš to?
Brigita Tóthová
Lampy
Je možné posvítit si na lidskou duši? Máme dostatek světla sami pro sebe? Jsme způsobilí radit a svítit na cestu druhým, když jsme sami tak často ve tmě?
Brigita Tóthová
Příběh o semínkách a dopise
Možná za to mohlo jaro, které koketně začalo pomrkávat do mých špinavých oken. Slibuji sama sobě, že už s tím dnes určitě něco udělám. Má nepřekonatelná lenost nade mnou zatím každý den zvítězila.
Brigita Tóthová
Kleště
Je pondělí. Jak se to stalo, že ho přestávám mít ráda? Přestaň, říkám sama sobě, to pondělí nemůže za to, co na vás páchají, nebo spíše, co na sobě necháte páchat? Pomalu kráčím k budově, ve které se to všechno odehrává.
Brigita Tóthová
Mizející světy
Pokaždé, když odemykám, ještě téměř ve tmě velké dveře u hlavního vchodu pod schody, jsem zvědavá. Zvědavá, co mi dnešní den s ní přinese. Co ještě umí a co už zapomíná, co nezvládne a v čem se naopak zlepšila. Opravdu zlepšila?
Brigita Tóthová
Dům na vodě (pokračování) - Oliverův příběh
Některé příběhy končí už s prvním písmenem a jiné se zdají být nekončící. Otevírají před námi další a další obrazy našich úvah a všemožných dějů. Můj začal zde: https://brigitatothova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758223
Brigita Tóthová
Dům na vodě
Jsou dny, uprostřed kterých se nemůžeš rozhodnout, co máš udělat a kudy se vydat v životě dál. Takové, kdy Tvoje duše křičí, jako zběsilá, ve snaze uvidět před sebou světlý bod. A potom jsou dny, kdy pochopíš velmi rychle.......
Brigita Tóthová
Zírám
Dnešní ráno jsem dostala pěkně velkou fackovací lekci reality.Jen letmo jsem přejela titulky na svém monitoru, protože už delší dobu televize nemaje, nesleduji zprávy, abych tedy byla trochu v obraze.
Brigita Tóthová
Opravdu to tak chceme?
Opravdu je to nutné? Opravdu tohle chceme? Pro koho a proč to vlastně děláme? Pro lepší čísla ve statistikách? Kde se ztrácí svobodná vůle člověka? Všichni se jednou ocitneme v podobné situaci. Jak si to přejete vy?
Brigita Tóthová
Marmeláda
Občas se mi stává, že objevím neobyčejnosti v naprosto obyčejných věcech a činnostech, tvářících se, jako na první pohled docela stereotypní a nezáživné. O to více pohladí.
Brigita Tóthová
Příběh o popelnici a lidském štěstí
Kráčela jsem prázdnou ulicí, ve sluchátkách nezvykle skvělou hudbu, a před sebou černou, osamocenou popelnici. Na tom by nebylo nic divného, ve městě jich máme spousty. Tahle mě upoutala svou odstrčeností a hlavně papírovou taškou
Brigita Tóthová
Příběh o stresárně
Někdy mám pocit, že některé čekárny jsou schválně uzpůsobeny tak, aby pacienti ve své nemoci setrvali co nejdéle. Anebo to jsou inovativní metody léčby zocelováním nervového systému a já je ještě nepochopila.
Brigita Tóthová
Jak umlčet člověka
Je to vlastně tak snadné umlčet člověka. Stačí se jen na něj podívat shora. Nebo i klidně zpoza brýlí, či dlouhého psacího stolu, který vám oběma zajistí dokonalý odstup jeden od druhého.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě