Příběh o osamoceném hrnečku, lidském strachu a tisících léčivých polibků
Kousek od místa kde pracuji, je překrásný les.
Uprostřed lesa stojí dřevěná kaple a kousek pod ní jsou kamenné schody, kterými se dostanete k léčivému prameni.
Jezdí si zde pro vodu spousta lidí a všichni věří v její léčivé a ozdravné účinky.
Dnes jsem měla štěstí. Nikde nikdo.
Pocítila jsem v tom horku žízeň.
Nenosím se sebou žádné nádoby a věděla jsem, že u pramene bývá hrneček.
Zbyl už jen jeden.
Krásný, květovaný, keramický a poctivě pálený. S chutí jsem se napila.
Jednou, dvakrát, a když jsem ho osvěžená úžasnou ledovou vodičkou pokládala na původní místo, uvědomila jsem si, že jsem měla rty natřené perleťovým balzámem.
Hrneček jsem důkladně opláchla, aby byl čistý pro další příchozí.
Kráčela bosá lesem směrem na louku pod stoletou lípu, kde ráda relaxuji, začala jsem přemýšlet nad tím, proč se my lidé jeden před druhým tak chráníme?
Proč se jeden druhého tak štítíme?
Vzpomněla jsem si na všechny rady o tom, jak si mám vzít vlastní skleničku na pití, když je nás víc a neustálá upozornění, že nemůžu pít přímo z láhve, protože tam naplivu, nebo dostanu aft, opar nebo nějaký bacil.Uffff...
Všude úzkostlivě kontrolujeme čistotu sklenic a hrnečků, abychom se nedejbože nenakazili od někoho, kdo pil před námi.
Jako by u nás byla cholera, či mor, nebo nějaké vraždící bakterie, které se přenáší jen pouhým použitím stejného skla na pití.
Když byly mé děti malé, ani jeden z nich to neřešil.
Na výlety jsem brávala jednu láhev vody.
Když začali chodit do školky a do školy, už vyžadovali všechno vlastní.
Už byli oddělováni.
A jim se to líbilo. Bylo to pro ně výjimečné.Dodnes tomu nerozumím.
Místo, abychom se spojovali, setkávali a spolupracovali, tak se stále více oddělujeme.
I taková maličkost, jako použití jednoho hrnečku na pití, mezi neznámými lidmi vyvolá nelibé pocity, nebo problém.
Čeho se tak bojíme?
Přiblížení?
Intimity?
Je to, jako bychom se báli polibku, při kterém se dotýkají ústa na ústa.
Všimli jste si někdy, jak málo lidí se navzájem líbá na rty?
A co když je to tak, že ten pramen má léčivou moc pouze tehdy, když si jeho vodu předáváte v jednom hrnečku?
Dotýkáte se svými rty na místě, kde pily desítky, nebo stovky rtů před vámi.
Možná tisíce. Ten hrneček je tam dlouhou dobu jediný.
Co když není léčivá ta voda, ale ty samotné laskavé nevědomě předávané doteky rtů, které mají sílu a moc, jako polibky z lásky?
Zvedla jsem se ze zelené trávy, kolem mě plno kvítí a vydala jsem se pomalu lesní pěšinkou směrem k civilizaci.
Má zpáteční cesta vedla opět kolem pramene.
Zrovna z něj pily malé děti.
Chvíli jsem se zastavila a koukala na ně.
Pily po sobě z jednoho krásného květovaného hrnečku, který jsem před chvílí svými rty políbila já.
Udělalo mi to velkou radost.
Děti pily, cákaly po sobě a smály se.
Asi jim moje léčivá pusa na hrnečku chutnala.....
Bi
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Prigožin se stal miláčkem ruských teenagerů, zaujal přesvědčením a vzdorem
Deset měsíců poté, co vedl ozbrojenou vzpouru proti ruskému armádnímu velení, a osm měsíců poté, co...
Necítí bolest a nekomunikuje. Matyas trpí vzácným syndromem, rodina shání pomoc
Zpomalený vývoj, neschopnost ovládat tělo, záchvaty vzteku či snížený práh bolesti. Tak vypadá...
96699 - Pron. NP 49 m2, Komenského n., KM
Kroměříž
9 000 Kč/měsíc
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě