Příběh o strnulé úřednici, aneb čemu věříš, to pak žiješ
Pokaždé se na návštěvu onoho ústavu dopředu ladím, abych měla tu správnou pozitivní náladičku.
Vzhledem k tomu, že tentokrát jsem přišla o půl hodiny dřív, protože jsem zapomněla na obědovou pauzu (ano je mi jasné, že i úřednice musí jíst, jen jsem myslela, že se třeba střídají) a náš úřad je kousek od řeky, prožila jsem své vylaďování s předjarní vůní hlíny a divokým zpěvem vodního toku.
S blaženým výrazem ve tváři jsem si z automatu vzala své číslo a šla si vyzvednout formuláře k vyplnění. Potřebovala jsem vypsat celkem čtyři.
V těchto ústavech je vždycky dlouhá řada, takže obvykle většinou všechno stíhám s přehledem a někdy stihnu i kávu v místním bufetu.
Tentokrát bylo všechno trochu jinak. Vzhledem ke své tří týdenní nemoci jsem se totiž opozdila a většina lidí měla své žádosti už dávno podány. Bylo nás tam jen pár. Ve chvíli, kdy jsem si pomalým a vláčným pohybem rozkládala papíry na stůl, vyvolávací automat nějak velmi rychle blikal čísla, která se blížila tomu mému.
Zrychlil se mi dech a začala jsem mírně stresovat, že nestihnu všechno vyplnit včas, a kdoví jakou "můru" zase dostanu a...úplně jsem v představách viděla ty její mrkající umělé řasy a povýšenecký výraz, který mi jasně dával najevo mou neschopnost. Vhledem k tomu, že jsem si tuhle "báječnou" situaci v hlavě naplánovala, očekával mě adekvátní výsledek.
Samozřejmě mé číslo zablikalo ve chvíli, kdy jsem měla jen některé formuláře, stresem řádně poškrkané. Rychlým provinilým krokem jsem cupkala do označených dveří.
Věděla jsem, že nemám všechno a podle toho jsem se i tvářila.
Jako malá školačka, která nenapsala úkol a přestávka jí nestačila.
Za stolem seděla mladá slečna, měla zafixovaný krk, zřejmě se jí něco přihodilo a ani na mě nepohlédla. Strnule zírala do monitoru před sebou.
Její první věta bez pozdravu mě šokovala:
" Máte všechno vyplněné?"
V hlavě mi prolítlo, že mě snad šmírovala, nebo mají v čekárně kamery.
"Ne nemám, nestihla jsem to", hlesla jsem.
Přísně na mě pohlédla. " A žádost máte?"
"Jakou žádost?", vylítlo ze mě hloupě, jako bych tam byla poprvé.
Slečna mi s kamenným výrazem v obličeji přihodila do mé rozházené hromady další formulář a suše řekla : "Přijďte, až to budete mít všechno vyplněné."
"No jasně", vylítlo ze mě. Bodeť by mi to neřekla, když jsem to měla napsané na čele, jak celou situaci vnímám.
" Za vámi je šest lidí, nebudeme je zdržovat. Nemusíte čekat, až to budete mít, tak zaklepejte a uděláme to", pronesla už trochu smířlivěji.
Důležitě jsem odkráčela středem a za dveřmi jsme se už smála sama sobě.
Zase jsem hrála hru, jako většina lidí.
Úředník je nepřítel! Vždy nepříjemný a arogantní. Tyhle všudy přítomné kecy mi lítaly hlavou.
Ale já to tak nemáááááámmmmm.
Jsem fakt unavená z těch všech bojů mezi lidmi, dogmat, očekávání a předpojatostí, či upjatostí.
Všeho toho posuzování, kdo jaký je a jak by se měl chovat, mluvi, nebo třeba taky dýchat vzduch!?
Copak já jsem míň, než nějaká ůřednice? Copak ona je míň než já?
Houbelec..všichni rodu člověčího...Ano to je ono!
Pomalu jsem vyplňovala potřebné papíry a absolutně jsem přestala spěchat.
Odložila jsem v jednu chvíli tužku a přemýšlela, co se té holce vlastně stalo.
Třeba má velké bolesti a já se tady pohoršuji nad jejím výrazem a chováním. Vždyť ta je zřejmě ráda, že vůbec sedí a zabrala jí třetí tabletka brufenu. Do večera daleko. Úřední den dlouhý.
No jo, je to tak. Jakoby se mi ta nepřístupná slečna proměnila před očima. Najednou jsem uviděla nemocnou ženu.
A o to vlastně vživotě možná jde. Koukat se na lidi, jako na živé bytosti a ne jako na role, či povolání, které tady mají. Vždycky je něco dál. Za tím vším. Jen si dát trochu práce a chtít to uvidět.
Většinou jsme zavření ve svých bublinách a tváříme se nedotknutelně, aby ta naše osobní bublinka nesplaskla a druzí neviděli co nás tíží na srdci. Proč? Čeho se bojíme?
Nebo se to jen nehodí, vyprávět cizím lidem na potkání svá trápení? Opravdu jsme si cizí?
Pokud si tohle myslíme, pak není divu, že spolu často nevycházíme, protože se neustále míjíme, nebo jen narážíme na své průhledné zdi.
Přitom stačí tak málo. Zájem jeden o druhého. Obyčejná lidská pozornost.
Obyčejná a vzácná, jako sůl, jak se praví v pohádce.
Posbírala jsem všechny potřebné papíry, zaklepala na dveře a kráčela směrem k ní.
Naše oči se setkaly. Už byly úplně jiné. Doladily jsme pár detailů, dokonce jsme se spolu i zasmály a poradila mi pár věcí, které jsem neznala.
Když jsem vycházela hlavními dveřmi ven, uvědomila jsem si pravdivost věty
Čemu věříš, to pak žiješ.
Znova jsem dnes opětovně uvěřila, že úředníci jsou také lidé a ne to, co si o nich většinou myslíme.
B.
Brigita Tóthová
Úklid
Je nedělní ráno, všichni ještě spí, jen venku cvrlikají ptáci a občas zaštěká pes. Auta dnes neslyším. Je neděle a město ještě pospává. Sedla jsem si před monitor a usrkávám černý čaj s citronem. Nedočkavě vyhlížím myšlenky.
Brigita Tóthová
Ráno
Bylo to jedno z těch rán, které vás překvapí svou intenzitou. Občas mě samotnou překvapí, jaké podněty ke mně přijdou, jaké myšlenky se vyklubají a chtějí být rozvíjeny. Jako živý obraz. Miluji ty chvíle. Přichází bez pozvání.
Brigita Tóthová
Bezkafí
Vždycky, když zůstanu doma a vypadnu z běžného rychlého koloběhu, beru čas pro sebe se vším všudy. Jeho terapeutické účinky nemají konkurenci.
Brigita Tóthová
Alice
Probudila ji bolest hlavy a tíha na celém těle. Jakoby na ní ležel parní válec a ona se marně snažila vymanit ze vší té těžkosti. Peřina ztuhlá nocí, omotaná kolem jejího těla, suplovala svěrací kazajku.
Brigita Tóthová
Blikající myšlenky
Když jsem se probudila, byla ještě tma. Probouzím se velmi brzy. Jako bych nechtěla něco propásnout. možná je to tím, že mám lehké spaní a hned z rána se kolem mě prohání kočky. Ve tmě přichází myšlenky na všechno možné.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Došla na Majálesu voda? Odmítáme to, říká pořadatel. GIBS prověřuje zásah
Na sobotním festivalu Majáles v pražských Letňanech nebyl problém pouze s vracením peněz za zálohy...
V Londýně útočil muž s mečem. Zabil čtrnáctiletého chlapce, napadl i policisty
Čtrnáctiletý chlapec zemřel a další čtyři lidé byli zraněni po útoku muže ozbrojeného mečem v...
V Karviné umíráme dřív, Green Deal opravíme. Piráti mají program do voleb
Piráti v úterý zahájili na pražském ostrově Štvanice kampaň do eurovoleb. Vybrali si datum...
Doložte, že je Země kulatá, šokoval slovenský vysoký státní úředník
Blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal najevo...
Stavební pozemeky Úšava
Staré Sedliště - Úšava, okres Tachov
2 401 000 Kč
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 573x
Baví mě zkoušet různé styly psaní a hlavně mě baví reagovat na podněty z venčí.
Můžete mi napsat i na email : brigita.tothova@seznam.cz
Vítejte u mě